CFF - česká plavaná

MS národů 2010, Španělsko, 2. část

Inzerce

Splávky Rizov: Precizní rybářské splávky.
další info

Hliníkové pódium: Pevná a stabilní hliníková podia
další info

Hlína do krmení: Kvalitní Pardubická lepivá hlína do krmení
další info

MS národů 2010, Španělsko, 2. část

Ptali se a z odpovědí účastníků sestavili: Soňa a Ricci

Ve druhé části povídání o proběhnuvším MS národů ve španělské Méridě se blíže zaměříme na průběh obou závodních dnů a na závěr přijde zhodnocení jednotlivých účastníků šampionátu.

Ricci: Můžete prosím v několika větách zhodnotit chytání z tréninku i závodu ze svého pohledu? (udice, krmení, taktika)

Pepa Konopásek: Tady to napíšu velmi stručně a budu doufat, že to za mě shrne někdo jiný, protože já vidím jeden zásadní problém, a to, že trať, která se zdála celkem regulérní, byla pravým opakem. Hloubka na odhoz se lišila i o 3 metry. Ve čtvrtek i v pátek nebrali kapři, v sobotu a v neděli brali, ale zase nešly oukleje. Neskutečně začaly fungovat krajní místa a tak dál, takže sobotní závod byl prostě něco úplně jiného než samotný trénink, takže se s tím musel každý vyrovnat sám.

Franta Hanáček: Jak jsem již zmínil, každý sektor byl zcela jiný a každý den se vyvíjel jinak. V průběhu týdne jsme zkoušeli a připravovali odhozy, děličku, 5 až 7 metrů dlouhé biče na oukleje včetně krátké děličky, taktéž na lov ouklejí.

Obecně jsme se v průběhu týdne snažili dle domluvy lovit různými styly a z toho pak vyvodit logické závěry. Já, Petr Klásek a Vojta jsme se soustředili hlavně na lov s děličkou, Pepa s Láďou zkoušeli intenzivně i odhoz a Lucca především svoje kamarádky oukleje. Pozitivní bylo, že Pepa hned na začátku jasně stanovil pravidla a jakékoli závodění v tréninku mezi sebou zatrhl.

Přidám pár postřehů:

druh krmení nebyl zdaleka rozhodující
základní krmení bylo třeba naházet o 1 až 3 m blíž, a na lovné místo kalíškovat často a pravidelně živou, zejména lepené červy, protože pár sumečků dokáže během chviličky místo totálně vyluxovat
v každém sektoru byl zcela jiný vývoj závodu, bylo potřeba připravit se na všechny alternativy lovu, a na břehařích pak bylo rychlé vyhodnocení průběžné sitauce a přizpůsobení další taktiky lovu
jako nejlepší udice na děličku byl splávek od jednoho do dvou gramů, v závislosti na hloubce, větru a proudění vody, přehloubený o celý forpas
sumečci brali poctivě, záběr se obvykle projevil pomalým potopením splávku, naopak kapři brali agresivně, bylo spousta neseknutelných rychlých záběrů
v závodě se ukázala jako nejlepší nástraha na větší opatrné ryby velká patentka, na sumečka cokoliv
bylo třeba používat měkké slabší gumy, např. modrý hydrolastic, aby mohla větší ryba při prvním náporu odjet do určité vzdálenosti a nevyřízla se.

Petr Klásek: Chytání bylo velice podobné loňskému MS ve Spinadescu. Základní krmení se házelo o hodně blíže, než se chytalo, což v praxi znamenalo přibližně 10-11,5 m. Osobně si myslím, že toto základní krmení (8-10 koulí) sloužilo spíše pro odlákání ouklejí z 13 m vzdálenosti a pro samotný lov kaprů a karasů nemělo vliv. Na 13 m vzdálenost se kalíškovalo na základ cca 2-3 kalíšky lepených červů s kamínky, pár zrnek kukuřice, a já jsem dával ještě miniaturní tvrdou kuličku krmení s pár mrtvými červy. Pocitově jsem té miniaturní kuličce krmení věřil, protože jsem často po jejím nakalíškování měl záběr od kapra :-)

Krmení jsme testovali celý tréninkový týden a ukázalo se, že druh použitého krmení neměl pro lov kaprů a karasů žádný význam. Pro samotný závod dostal každý závodník volnou ruku a mohl si vybrat krmení, jaké chtěl. Já osobně jsem míchal Sensas a to 2 kg Jemného kapra a 1 kg Fialka, do tohoto krmení jsem přidal 6 kg těžké pardubické hlíny. Během závodu se na děličku dokrmovalo po každé ulovené rybě, po promeškaném záběru, nebo když dlouho nepřicházel záběr. Dokrmovalo se pouze kalíškem a to opět lepení červi, kukuřice, malá kulička krmení.

Kdy dokrmit, čím a kolik, záleželo hodně na pocitu každého závodníka a odvíjelo se to i od velikosti a druhu lovených ryb (v sektoru E se chytali ve větší míře sumečci američtí a krmilo se tudíž jinak než v sektoru A, kde se chytali zase jen kapři).

Co se týče taktiky, tak já osobně jsem v sobotním závodě chytal prvních 25 minut oukleje na 5 m bič. Poté, kdy jsem začal hodně sekat do prázdna a také mi začaly oukleje více padat, jsem pokračoval v jejich lovu na 9 m děličku a to celé 2 hodiny, za 2 a půl hodiny jsem ouklejí chytil asi 3-3,5 kg. Poté jsem přešel na děličku a tam jsem za posledních 35 minut, když najeli kapři, měl 6 kaprů na prutu a vytáhnul jsem tuším 3 menší kapry a jednoho většího. Celkem jsem měl váhu kolem 7 kg a dělal jsem 5-tku v sektoru.

Druhý den jsem seděl na forhontu, kde předcházející den seděl Rus a dělal tuším 8-ku. Lucovi se nějak podařilo zjistit, že Rus měl problém s tím, že mu několikrát za závod velcí kapři utrhli celou udici. Proto mi Lucca ráno po losování dal 0,20 silon a říkal, že to nic neutrhne. Během závodu se však našly 4 ryby, které mi i tento silon utrhly a když už vydržel silon, tak se mi narovnal kaprový háček :-). Osobně si myslím, že to byli kapři nad 6 kg, kterých se vytáhlo během celého týdne opravdu jen pár a bylo k tomu třeba velkého kusu štěstí. Jinak mi druhý den první hodinu brali jen velcí kapři, které jsem měl problém zdolat, po vysazení kukuřice mi najeli menší kapři 200-400 g, kterých jsem v prostřední hodině chytil tuším 21 ks, na konci závodu mi zase přijeli větší kapří, ale ne již tak velcí jako na začátku. Ještě jsem zdolal 2 kapry kolem 1,3-1,5 kg. Moje váha nakonec byla 15,8 kg (mimochodem tuším, že to byla druhá či třetí nejvyšší váha celého MS). Věděl jsem, že hodně chytal také na A4 Jacopo Falsini. Když ho zvážili a měl o 3 kg méně než já, tak jsem si myslel, že jsem udělal jedničku. Když mi Roman přišel říct, že mě přechytal Skot Jamie Mason na A8, tak jsem tomu zprvu nevěřil, ale bohužel to tak bylo a přechytal mě o 2,5 kg. Skot chytal pouze velké kapry (údajně na kukuřici) a měl 6 velkých kaprů, z nichž jeden vážil přes 5 kg. Dělal jsem tedy dvojku a na první jedničku z MS si budu muset ještě počkat :-)

Ricci: Po bitvě je každý generál, ale nevidím důvod, proč se nezeptat. Osobně na takovém zhodnocení nevidím nic špatného. Je dnes nějaká věc, kterou byste v závodu dělali jinak?

Pepa Konopásek: Je jasné, že po boji je každý chytrý, ale určitě to chtělo hlavně v sobotu víc riskovat a hlavně vytáhnout ty ryby, co jsme měli na prutu, hlavně já a Luka první den.

Franta Hanáček: Popíšu závod ze svého pohledu:
První den mi byl vylosován sektor E, sektor se dvěma forhonty E1 a E16, konkrétně číslo 6. Byla zde největší hloubka za celý týden. Taktika: sedm základních koulí na děličku zkrácenou o 2 díly plus dopal a přesné nakalíškování lepených červů, konopí a kukuřice na 13 metrů. Deset koulí na odhoz, kde ovšem byla hloubka kolem 6ti metrů, takže v jeho úspěch se příliš věřit nedalo. Na začátek závodu jsem začal lovit na děličku, vlevo sedící slovenský závodník začal s lovem ouklejí na zkrácenou děličku a vydržel až do konce závodu. Po prvních asi 10ti minutách jsem měl pouze jednoho sumečka a přešel jsem na lov ouklejí, které jsem pravidelně krmil.

Tyto po nějaké době přestaly zcela brát, protože do blízkosti přijela velká ryba (zřejmě blackbass), které se zalíbilo přímo v krmném mraku. Přešel jsem tedy zpět na děličku a začal pravidelně odlovovat sumečky. V druhé hodině jsem jich chytil 25 a ve třetí tuším 27. Za celý závod mi přišla jediná větší ryba - kaprokaras cca 350 gramů. Dosažená hmotnost 5 785 g. Obsadil jsem umístění 10 a na dosažení lepšího výsledku jsem potřeboval ulovit několik bonusových ryb, bohužel mi brali jen sumečci a to na všechny nástrahy, včetně kukuřice.

V neděli jsem šel na sektor D (č. 27), kde v sobotu lovil Pepa Konopásek, a ten šel pro změnu na můj sektor E. Večer jsme si vyměnili veškeré postřehy. Taktika, vzhledem k průběžnému 20-tému místu, zněla zariskovat a jít po větších rybách. Pepa mě upozornil na velké množství kamenů v lovišti, a tak jsem věnoval velkou pozornost zmapování dna. Bylo zde opravdu velké množství kamenů, přesto jsem si našel asi 30 cm volného místa, do kterého jsem kalíškoval návnadu - opět červy, kukuřici, hodně konopí a snažil jsem se umísťovat udici s maximální přesností.

Po deseti minutách závodu jsem měl na prutu první velkou rybu, která si pěkně a divoce zajezdila, přesto jsem po chvíli podebíral parmu kolem 1,5 kg, ovšem chycenou za prsní ploutev. O 20 minut později jsem dostal další rybu, kapříka, taky kolem 1,5 kg hmotnosti. Skvělý začátek závodu. Chytil jsem ještě nějaké sumečky a stále jsem pravidelně dokrmoval kalíškem. Bylo potřeba přesně umístit udici přehloubenou o celý forpas, a nehybně držet a čekat na záběr. Na háček hodně patentek. Po delší chvíli mi přišel velmi agresivní záběr a ryba mi vytáhla gumu opravdu hodně daleko. Vždycky, když jsem si myslel, že jsem z nejhoršího venku, tak následoval prudký výpad ryby, která ukazovala svoji sílu. Po delším boji jsem zkrátil děličku o 2 díly a pokračoval ve zdolávání. V tu chvíli ovšem můj soused zlomil děličku a ta plavala přes můj sektor přímo v úrovni zdolávané ryby. Musel jsem tedy znovu nadělit na plnou délku a nechat rybu jezdit ve větší vzdálenosti tak, aby se nezamotala do sousedovy udice. Když zlomený díl odplaval ze sektoru, mohl jsem konečně zdolat téměř tříkilového, velmi bojovného kapra. V tuto chvíli jsem byl určitě na předních místech v sektoru.

Střídající Wiliam Raison (jinak jednovaječné dvojče Bačuse :-) ), který dělal v nedělním závodě břehaře Stevenu Gardnerovi, stál po většinu času za mnou a referoval mu hlavně o českém závodníkovi. Poté jsem zdolal ještě menší parmu a kapříka. V průběhu poslední hodiny jsem si ovšem vybral trošku smůly a vyřízl jsem 4 pěkné ryby, navíc mi poslední kapr zabral pouhou minutu a půl před koncem závodu a nebylo možné ho vyrvat z vody v limitu. Po signálu jsem si tak mohl zdolat kapříka kolem 2,5 kila, který nespadl, i když jsem se o to hodně snažil … Výsledkem bylo umístění 4 za 7 970 g a s tímto jsem byl spokojen.

Chtěl bych zde ocenit a vyzdvihnout práci "mých" břehařů – dědků Pokorňáka s Bačusem. Je vidět, že z juniorských šampionátů mají odježděno své. Uznání si zaslouží všichni pomocníci na břehu. Např. trojice řidičů Petr Šplíchal, Bačus a Pokorňák odjeli s dodávkou téměř 3 000 km tam i zpátky na jeden zátah a s Romanem Foretem celý týden v obrovských vedrech míchali krmení, ošetřovali živou, nakládali věci a ještě špiónovali u vybraných družstev.

Petr Klásek: Jednoznačně říkám, že kdyby se závod znovu vrátil, tak bych ho odchytal tak, jak jsem ho odchytal. Jediná věc, kterou bych změnil je to, že první den bych šel do kaprů z ouklejí o 15 minut dříve. To však vím až teď, když vím, jak se závod vyvíjel a dopadl. Během závodu jsem se rozhodl podle svého citu a v danou chvíli jsem se rozhodl dobře. Myslel jsem především na dobrý výsledek pro tým, proto jsem šel z ouklejí až v moment, kdy jsem si byl celkem jistý, že již kapři jsou na mém krmném místě. Jinak bych chtěl ještě poděkovat Romanu Foretovi, který byl po oba dny mým břehařem a přinesl mi přesně ty informace, které jsem potřeboval ke správnému rozhodování.

Ricci: Podle rozhovorů s několika závodníky i trenéry panovala všeobecně nespokojenost s regulérností závodního úseku. Co si myslíte o regulérnosti závodní trati v Meridě?

Pepa Konopásek: Už jsem něco napsal, ale ještě zmíním jednu věc a to, že jsem vůbec nepochopil, proč některé sektory byly samostatné po 16 lidech a některé byli zase 3 spojené. Myslím, že tohle by se mělo nějak vyřešit, protože jak nám třeba říkal belgický trenér, tak některé výsledky se prostě víc losují, než aby se projevovalo dobré chytání, a to je škoda!

Franta Hanáček: Nemyslím si, že by trať byla nějak extrémně neregulérní. Samozřejmě forhonty fungovaly lépe a v některých sektorech bylo patrné, že levá nebo pravá strana sektoru loví více ryb, ale např. trať v Poznani na klubovém MS, kde jsem se byl podívat, byla mnohem méně regulérní, než trať v Meridě.

Petr Klásek: Osobně si myslím, že trať svým profilem a rybí obsádkou byla velice regulérní. Problémem spíše bylo dělení do podsektorů, kdy většina z nich měla forhonty. Pro lepší pochopení byla trať dělena takto: podsektor A1 forhont, A16 forhont, poté bylo 300 m vynecháno a začínal další sektor A17 forhont, A32 forhont, vynecháno 200 m, poté byl sektor B v kuse takže B1 forhont, B32 forhont, vynecháno 150 m a začínal sektor C1 forhont, poté byl celý sektor C v lajně a na něho navazoval sektor D, který měl až vrchní forhontd D32. Opticky sektor C a D vypadal spravedlivě, ale nebylo tomu tak, protože se v těchto místech trať lámala a pár míst tuším v sektoru C bylo na jakési špici a brali tam i během tréninků ve větší míře kapři. Nízký podsektor C byl ovlivněný forhotnem a vrchní podsektor D také forhontem. A poslední sektor E měl čtyři forhonty, E1 forhont, E16 forhont, vynecháno 150 m, E17 forhont a E32 forhont.

Kdyby se sedělo podle starého systému v jedné lajně, tak by se určitě jednalo o mnohem spravedlivější šampionát. Nový systém s podsektory se udělal prý proto, aby se znevýhodnila špičková světová družstva, kdy se zvýšila možnost, že i horší družstvo s lepším losem může konkurovat (nebo být aspoň v optickém dosahu), nejlepších světových družstev. Určitě tento systém, kdy se i snížil počet závodníků v sektoru, vedl k zdramatizování MS a ME, kdy je pořád opticky o co hrát a rozestupy v první desítce jsou jen v pár bodech. Osobně si však myslím, že tento systém není spravedlivý, a i přes tyto úpravy se na čele umísťují stále stejné světové velmoci. Mělo by se opět přistoupit:

Za A ke starému systému - 5 velkých sektorů a nejlépe v jedné lajně.
Pokud má být zachován systém podsektorů, tak by se mělo za B minimálně udělat nasazování družstev do jednotlivých podsektorů (dle jejich výsledků za posledních například 5 let na těchto akcích), ať není jeden podsektor silný a jeden slabý ...

Také není vhodné, aby každý podsektor měl 1-2 forhonty, to by se mělo jednoznačně zakázat, protože celkový výsledek ovlivňuje ve velké míře los!

Ricci: Jak jste spokojeni s umístěním českého národního týmu na šampionátu? Co by se mělo zlepšit v české plavané tak, aby národní tým dosahoval pravidelně předních umístění mezi světovou špičkou?

Pepa Konopásek: Myslím, že jsme předvedli solidní výkon a velké plus je i to, že se pravidelně dokážeme druhý den zlepšit, což třeba před 10 lety vůbec nehrozilo. To, že jsme průměrově za posledních 4-5 let okolo 10. místa beru jako obsazování předních míst a jestli to tak někdo nebere, tak je to jen jeho problém. Celý svět je hodně vyrovnaný, a když se podívám na výsledek třeba domácích Španělů nebo loňských mistrů světa Slováků, tak to hovoří za vše.

Abychom pravidelně obsazovali bednu, to prostě nehrozí, a podle mého názoru jsou v tuhle dobu na světě jen 2 týmy, co by na to mohly pomýšlet. Určitě je to Anglie a možná Itálie, jinak to je pro všechny otevřené a někdo k tomu má v tu danou chvíli prostě jen trochu blíž! Ještě bych chtěl všem zúčastněným poděkovat, a taky všem ostatním za podporu, moc si toho vážím!

Franta Hanáček: Umístění na 15-tém místě není samozřejmě žádná díra do světa, zároveň si však myslím, že není ani ostudou. K umístění v první desítce chybělo opět pár bodíků. Je potřeba si ovšem přiznat, že nejužší světová špička je prostě jinde. Například Angličané a Italové jsou profesionálové, kteří ročně odchytají několik set závodů. Mají zajištěn veškerý technický servis, můžou si dovolit používat jakékoliv krmení, návnady i nástrahy.

Po každém šampionátu se na různých serverech objeví kritika reprezentace, obvykle anonymní. Tito lidé ovšem nemají zdaleka představu, jak to chodí, kolik úsilí je třeba vyvinout a kolik pozitivních okolností se musí sejít pro špičkový výsledek. Jsem překvapen, že se letos dosud žádná anonymní kritika neobjevila. Snad se blýská na lepší časy.

Přesto mi dovolte malou úvahu. Myslím si, že spoustě lidí vadí zvolení Pepy Konopáska státním trenérem a možná si mnozí přejí raději jeho neúspěch. Je to takové trošku typické češství. Hodně lidí taky řeší a kritizuje sestavu, kterou trenér zvolí. "Ten tam měl být, ten ne, ten místo toho atd." Je potřeba si uvědomit, že především trenér nese odpovědnost za družstvo a hlavně on jde s kůží na trh. Domnívám se, že cesta k výraznějšímu úspěchu vede přes to, že se nebude hodnotit například 8. místo jako úspěch a 13. místo už jako neúspěch, ale bude trošku větší prostor zariskovat.

Na tomto šampionátu to vyšlo některým "papírově slabým" družstvům. Líbí se mi, že se třeba Slováci, po sobotě 12-tí, nespokojí s poměrně solidním umístěním, ale zariskují, a kdyby to vyšlo, tak může být medaile. Nevyšlo to, propadli se až na 28. místo. Nikdo je za to ovšem nekritizuje, protože ono je opravdu svým způsobem jedno, jestli jste pátí nebo dvacátí.

Cestu k úspěchu vidím tedy samozřejmě ve stoprocentní fyzické, psychické a technické připravenosti závodníků, ve stoprocentně zajištěném břehu, ale taky volných rukou pro trenéra. Jsem přesvědčen, že česká plavaná může v blízké budoucnosti dosáhnout úspěchu v podobě medaile.

Petr Klásek: S umístěním českého národního družstva samozřejmě není spokojený nikdo, kdo se této akce účastnil. Je asi jasné, že jsme nejeli (neletěli) 3 000 km, týden netrénovali v teplotách přes 40 °C proto, abychom byli na 15. místě. Bohužel jsme to lépe nedokázali i přesto, že jsme odvedli všichni maximum možného. Tím si může být každý, kdo toto čte, jistý.

Na druhou část otázky je jediná odpověď: co nejvíce jezdit po velkých evropských akcích (na úkor českých závodů), strávit co nejvíce dní trénováním a testováním před těmito závody a tím získávat maximální zkušenosti z jiných, než českých závodů. Samozřejmě si uvědomuji, že toto je o penězích, volném času a chuti tomuto sportu obětovat maximum možného. Bohužel neznám v ČR ani 3 lidi, kteří by byli schopni se naplno věnovat tomuto sportu. Paradoxně zjišťuji, že čím více člověk jezdí na závody v ČR, tím více získává "zlozvyků", protože styl a technika lovu u nás, kdy chytáme na vodách plných hladových ryb, je naprosto odlišná od lovu ryb na MS a ME. Kdyby někdo znal lepší odpověď na tuto otázku, tak bychom již dávno byli mistry světa :-)

Ricci: I přes veškeré nesnáze a patálie se letos ukázalo, že v tvrdé zahraniční konkurenci si český národní tým nestojí vůbec špatně. K dobrým výsledkům chybí opravdu málo. Je na čase se zaměřit na mladou dorůstající generaci závodníků. Zajistit jim podmínky pro sbírání zkušeností a oprostit se od utopických stolových teorií o lovu ryb. Pokud chceme jako národní tým pravidelně brát dobrá umístění, je na čase zapomenout na reprezentaci toho či onoho trička, spojit své síly a začít konečně chytat ryby. Tradice a nasbíraných zkušeností máme dost. Teď je na čase s nimi správně naložit a zužitkovat je. Například Holanďan Jan Van Schendel poskládal svůj tým nejen z ostřílených mazáků, ale prostor v soupisce dostalo i několik mladíků. Třetím místem se dle mého názoru tento risk Holandskému týmu vyplatil. Proč nedokážeme to stejné v Čechách?

Přečteno: 2566 x

Komentáře k článku (2)

Offline verze článku ve formátu PDF

Zpět na články